Střítež

Současnost

Střítež je vesnice, část obce Hluboká v okrese Chrudim. Ve vesnici bylo v roce 2006 registrováno celkem 19 domů s 21 stálými obyvateli převážně důchodového věku. Většinou jsou domy využívány jako rekreační chalupy. Krajem vesnice prochází silnice vedoucí do Chlumu. Vesnice se nachází na náhorní planině u vrchu Kozinec vysokého 418 m.

Pozoruhodnosti ve vsi a okolí

Vesnicí prochází cyklostezka vedoucí dále do známého skalního údolí Pivnice. Nedaleko od vesnice se nalézá skalní údolí Pivnice – hluboce zaříznutá pískovcová rokle. Ve vesnici je kaplička, ve které se jednou ročně koná bohoslužba. Na návsi najdete kapličku, která byla postavena v roce 1884, u ní stojí kříž z roku 1831. Ve stejném roce byla zasazena i lípa, která dostala název po střítežském rychtáři Španihelovi.

Historie

Jméno Stříteže povstalo od strážiště cesty, která od zdislavského a rabouňského hradiště tudy vedla údolím a pomezním hvozdem od Týnce na zemskou stezku Trstenickou. Bydleli zde strážci cesty a o těchto existuje historický doklad. Strážná služba měla význam ekonomický (výběr mýta) a vojenský (obrana kraje).

První zmínky o Stříteži jsou ze 13. století, kdy spadala pod podlažický klášter a posléze byla v držení Bohunka ze Stříteže, který ji před rokem 1395 zapsal věnem své manželce Kunce z Rabštejna. Až do roku 1848 patřila Střítež mnoha majitelům (Beneš Brázda ze Srpce, Heřman ze Sulic, Prokop Štítný ze Štítného). V roce 1935 se Střítež stala samostatnou obcí. V současnosti patří pod obec Hluboká.

Historii Stříteže popisuje ve své kronice rychtář Jan Daniel Spanihel. Zachycuje dobu přibližně od roku 1787 a žádá, aby s pamětní knihou slušně a opatrně se zacházelo, aby nepřišla k zamazání a roztrhání, aby se do ní nic nepravdivého nezapisovalo, ale jen svědomitá pravda. Kniha je v současné době ve státním archivu Chrudim, kde na ní jsou prováděny restaurátorské práce.

V roce 1815 došlo k vystavění nové cesty ke Hluboké.

Dne 3. dubna 1817 se uděluje Stříteži od vrchnosti rychtářské právo. Toto bylo nutno zaplatit z obecní pokladny v tzv. šajnech nebo ve stříbře. Dříve rychtářské právo ve Stříteži nebylo a tak v případě rozepří mezi sousedy střítežskými a hlubockými (ze strany ze strany hrochovotýnecké), chodilo se žalovat do Libeciny, kdež tamním rychtářem byli porovnáni.

V roce 1821 vystavěli na Stíteži sušárnu lnu nebo-li, jak se dříve říkalo pazdernu.

V roce 1827 bylo direktorem panství hrochovotýneckého přísně zakázáno obecní peníze zbytečně utráceti, bez potřeby propíjeti a mezi sebou se o ně rozdělovati, jak často ve vsích zvykem bývalo. Vyšší nařízení o té věci bylo vydáno již roku 1804, když ještě panství císařské bylo, ale úřad na toto nedohlédl a tak se s obecními penězi všelijaké darebnosti vedly.

Posvícení ve Stříteži slavívalo se od pradávna v neděli po sv. Václavu, ale v roce 1829 bylo obecními radními rozhodnuto odsunout toto na neděli před svátkem Všech svatých (2.11.). Poněvadž slavením posvícení promeškalo se mnoho času potřebného k polním pracím, uznali všichni sousedé odložení posvícení jako prospěšné, neboť jak v kronice čteme, může spíše počkati posvícení než polní práce.

Za císaře Františka I., královéhradeckého biskupa Hanta, prvního direktora panství Kozlíka, byl přičiněním sousedů a nákladem obecním postaven v roce 1831 ve Stíteži sv. Kříž. Do kříže byl vydlabán otvor a v něm byly uschovány pamětní listiny zabalené v kůži. Daleko, široko neměli takového kříže s krásným obloukem. V pondělí svatodušní toho roku přišlo sem velké procesí z Rychmburku a naplnilo Střítež takovým počtem lidu, že to vzbuzovalo všeobecný podiv. V závěru této kapitoly stěžuje si střítežský kronikář na rychmburské poutníky, jichž měl plné stavení, div že je nezbořili, ubrániti se jim nemohl, všechen truňk vypili a ještě mnoho oudrbků ve vsi mezi sousedy nedělali, že nic nedostali.Polovice truňku měla být pro střitežské sousedy, a proto pro příští léta doporučuje, aby rychmburským dávala se zavdaná již v Rychmburku.

V roce 1833 si ve Stříteži postavili zvonici a koupili na ni zvon v Hradci Králové těžký 45 liber. Poprvé se zvonilo 15. srpna 1833. V ten den došlo sem procesí pro změnu perálecké.

Podle svědectví starých předků je ve Stříteži nejstarší chalupa č. 4.

Po Janu Spanihelovi stal se ve Stříteži rychtářem 28.3.1937 Jan Dejdar z č. 12.

V roce 1848 zvolili si ve Stříteži prvního nočního hlídače.

Na základě zákona ze dne 7. září 1848 byly zrušeny v roce 1850 císařským nařízením všechny úřady vrchnostenské a místo rychtářů se volili starostové. Obec Střítež a obec Hluboká byly sloučeny v jednu politickou obec, ale katastry si ponechaly obce každá zvlášť a toto je zachováno dodnes. Střítež starostenství se odřekla a tudíž došlo ke zvolení společného starosty z Hluboké. Rokem 1850 končí zápis kroniky rychtáře Jana Daniela Spanihela ze Stříteže a dále je již historie Stříteže zaznamenávána do knihy politické obce Hluboké, kterou sepsal řídící učitel pan Müller z Hluboké a do následujících kronik Hluboké.